Osudová setkání

10. května 2015 v 22:45 | Jana Čechová |  Výplody vycházející z mé hlavy
Láska není něco, co si můžeme koupit, láska buď je a nebo schází. Pokud někoho skutečně milujeme, pak bychom měli mít pocit, že pro něj chceme dýchat..

Je to pocit, který když je nám oplácen druhou stranou neustále se zvětšuje a náš život obohacuje. Dělá svět krásnější a dokáže v nás probudit něco, o čem jsme dříve třeba ani neměli ponětí. Lidská duše je lehko zranitelná, ale i když nám nějaký vztah nevyjde a srdce bolí, člověk by neměl přestávat milovat, neboť na pravou lásku se vyplatí počkat...
Láska v nás probouzí potřebu být s milovanou bytostí co nejvíce. Ne vždy je nám to však umožněno, o to víc si ale těchto intenzivních a vzácných chvílí dokážeme vážit a těšit se na ně.

Láska nám však vždy nepřináší jen radost a potěšení, ale kolikrát díky ní uroníme nesčetné množství slz. Ne vždy je totiž opětovaná a právě taková láska dokáže zabolet nejvíc. Z vlastní zkušenosti mohu říci, jak moc dokáže člověku ublížit a ranit ho na duši. Má první láska byla právě ta neopětovaná. Spousta lidí tvrdí, že čas všechno zahojí, že nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř, ale jsou jizvy, které s Vámi zůstávají po celý život...

Bylo to jako když se člověku zastaví srdce a najednou se nemůže ani nadechnout. V jedné sekundě jsem ztratila člověka, který pro mě znamenal všechno, pro kterého jsem žila a všechny představy o lásce byly najednou pryč. Pro 15 letou holku strašná představa, pro okolí nepochopitelné a úsměvné.

V jednom okamžiku jsem najednou měla pocit, že už pro mě život ztrácí význam. Cítila jsem, že už se nedokáži znova nadechnout, že to všechno, pro co jsem žila najednou odešlo a já jsem tu sama. Nevnímala jsem lidi kolem sebe, soustředila jsem se jen na tu obrovskou bolest, která se slovy popsat nedá. Ta bolest vystřelovala do mého srdce a dala by se přirovnat - jako kdyby Vás někdo bodnul nožem. Z sebevědomé holky se najednou stávala duševní troska, která svá pubertální léta přežívala, místo aby si je užívala. Bylo to jako vězení ze kterého se nemůže dostat ven, snažíte se utéct, ale jste příliš uzamčení.

Proč ale toto vlastně píši. Chtěla bych poukázat na to, že i po špatných zkušenostech může přijít něco, co Vás znovu přiměje milovat. Má životní inspirace, vzor lidkosti v podobě Báry říká, že i na těch nejvíc špatných věcech si musíme najít něco pozitivního a to, když se naučíme hledat, bude nám báječně. Dlouho jsem se nad touto větou, která zazněla z její úst zamýšlela a dnes se jí i řídím. :-)

Vše, co se děje má svůj důvod a já vím, že to, co se mi přihodilo se stát mělo. Byla to zkušenost, která mi toho hodně vzala, ale ještě více dala. Lidé většinou po nějaké silné citové bolesti tvrdí: ,, Nikdy jsem ho neměla potkat. '' Myslím si, že tato slova jsou zbytečná, neboť i ta největší bolest nás dokáže obohatit a my jsme zase o něco zkušenější.

Mně osud poslal do cesty člověka, který přišel, aby mi pomohl. Když už jsem si zakázala se do někoho zamilovat, přišel on a přesvědčil mě, že klíč od mého srdce patří právě jemu. Každý den mě nutí se do něj zamilovávat víc a víc a to i přes to, že je několik kilometrů ode mě. Lidé mi říkají: ,, Neblbni, vždyť si můžeš najít někoho s kým budeš moci být pořád. '' Ale já vím, že i kdybych měla čekat x let na to, až budeme spolu, vyplatí se počkat, neboť ON JE OPRAVDOVÁ LÁSKA MÉHO ŽIVOTA...

A tímto chci říci jediné: ,, Děkuji za tu zkušenost, kterou mi život připravil. '' Nebýt obrovského zklamání, asi bych si nikdy nedokázala tolik vážit toho, co mám teď.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vláďa Vláďa | 10. května 2015 v 23:39 | Reagovat

Moc zdravím autorku těchto slov, je to napsáno moc krásně. Není k tomu co dodat Jani, je tam snad všechno. Snad tahle slova dokáží po přečtení přimět lidi k tomu, aby se zamysleli nad životem a na světě bude lépe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama